Eristická dialektika Arthura Schopenhauera aneb k prezidentskému duelu

Eristická dialektika

Arthur Schopenhauer

Eristická dialektika je umění disputace vedené tak, aby se účastník ocitl vždy v právu, tedy per fas et nefaf (dovolenými i nedovolenými prostředky)

Eristika – je umění polemiky, diskuse

Dialektika – názor různosti

  

Trik 1.

            Prodloužení. Rozvést tvrzení protivníka za jeho přirozené hranice, vysvětlovat ho pokud možno co nejšířeji, v co nejširším smyslu slova a navíc také přehánět.

            Příklad: A – Mír z roku 1814 vrátil všem německým hansovním městům jejich nezávislost. B – předkládá instanci v opak – Štětín Bonapartem propůjčenou nezávislost naopak tímto mírem ztratil. A se zachrání takto – Řekl jsem všem německým hansovním městům, Štětín bylo polské hansovní město.

 

Trik 2.

            Používat homonyma, abychom předložené tvrzení mohli rozšířit i na to, co má stejné znění jako pojem, o němž se právě mluví, avšak souvisí to s tím jen málo a nebo nesouvisí vůbec.

            Příklad – A – nejste dosud zasvěcen do kouzel Kantovy filosofie.

                           B – Ach, o tom, kde je jakákoli mystika, nechci nic vědět 

 

Trik 3.

            Tvrzení, které je postaveno původně relativně, převést na obecné přímo a chápat je absolutně nebo v úplně jiné souvislosti než protivník zamýšlel. V tomto smyslu tvrzení pak vyvrátit.

            Aristotelův příklad zní takto  - Černoch je černý,ale vzhledem k jeho chrupu i bílý. Tedy černý je, a zároveň černý není.

 

Trik 4.

            Pokud chceme udělat nějaký závěr,není dobré nechat jej protivníkovi předem uhodnout. Naopak ho nepozorovaně vyložíme během celého rozhovoru v jednotlivostech a značně roztroušeně spolu s jeho předpoklady. Jinak by mohl protivník hned vyzkoušet na nás nátlak a znemožnit nám, abychom k závěru dospěli. Pokud je sporné, zda protivník naše předpoklady přijme, pak předložíme nějaké premisy k těmto předpokladům, ať je protivník přijme. Tím kryjeme svoji hru, až je vše přichystáno tak, jak to pro své závěry potřebujeme.

 

Trik 5.

            Pravda může vyplynout i z chybných premis; nikoliv ovšem chybné tvrzení z pravdivých. Stejně tak lze chybné tvrzení protivníka vyvrátit jinými chybnými tvrzeními, které ale on pokládá za pravdivé.

 

Trik 8.

            Dohnat protivníka ke zlosti. V tomto stavu je pak neschopen správně usuzovat a postřehnout svoji eventuální výhodu. K zlosti jej pak doženeme tak,ž e mu bez obalu křivdíme, vytváříme na něj nátlak a vůbec se chováme nestoudně.

 

Trik 9.

            Otázky neuspořádat tak, jak to vyžaduje z nich plynoucí závěr,ale různě je přehazovat. Soupeř pak neví, kudy kam, a jaké s ním vlastně máme úmysly, a nemůže proti tomu ani učinit žádná opatření.

 

Trik 11.

            Proveďme indukci. Nemusíme se potom konkrétně ptát, zda protivník přijme některý případ samostatně, nýbrž je již pojmeme vcelku jako jím přijaté. On sám pak budě věřit, že je opravdu připustil a tak se to také bude jevit těm, kteří spor poslouchají. Dobře se totiž pamatují na otázky jednotlivých případů, které přece také musely být účelné.

 

Trik 17.

            Pokud nás protivník utlačuje nějakým protidůkazem, zachráníme se pak často jemným rozlišením dvou pojmů, na které jsme ale dříve nepomysleli. Lze to udělat, pokud onen problém připouští dvojí význam.

 

Trik 18.

            Pokud pozorujeme, že se protivník chopil nějaké argumentace, se kterou nás porazí, nesmíme ho nechat dovést tuto argumentaci až do konce, nýbrž čas od času chod disputace přerušit, odskočit od tématu a přenést se k jiným tvrzením. Zkrátka zavést změnu sporu.

 

Trik 25.

            Apagoga potřebuje  předložit pouze jeden jediný případ, na který se výrok nehodí, a soupeřovo  tvrzení je vyvráceno.

            Příklad – Všichni přežvýkavci mají rohy. A co velbloud??

Trik 26.

            Brilantní je úder obrácení důkazu. Platí to tehdy, jestliže argument, který chce protivník použít pro svoji tezi, použijeme s úspěchem proti němu.

            Příklad:  A – je to dítě, musíme mu přece něco prominout.

                         B – právě protože je to dítě, musí být potrestáno tak, aby se                                                                           neutvrdilo ve svých špatných návycích.

 

Trik 30.

            Místo argumentu použijeme autority podle stupně znalosti protivníka. Každý chce raději důvěřovat než posuzovat. Člověk snadno hraje pokud má po ruce autoritu, kterou jeho soupeř respektuje. (Jste ovce, které jdou za svým nejstarším skopcem tam, kam je vede. Je pro ně snazší zemřít než myslet)

(pro zajímavost – Kdo určitému oboru vyučuje, zřídka kdy mu zároveň pořádně rozumí, neboť kdo ho hlouběji studuje, tomu většinou pak nezbývá na vyučování mnoho časuJ)

 

Trik 31.

            „To, co říkáte, přesahuje moji chápavost. Může to být velice správně, já tomu ale dost  nerozumím – zdržuji se tedy vlastního úsudku.“ Tohoto postupu používali mnozí profesoři ze starých eklektických škol při vydání Kritiky čistého rozumu. Protiúderem je:“ Odpusťte prosím,ale při Vašem velkém důvtipu to pro vás musí být hračka porozumět tomuto problému a vina spočívá v mém nejasném výkladu“

 

Trik 35.

            Místo působení argumenty na intelekt se působí pomocí motivů na vůli. Většinou totiž gram vůle váží více než tuna přesvědčení a porozumění.

 

Trik 36.

            Překvapit a ohromit protivníka nesmyslným přívalem slov. Proti německému publiku použili tento trik v novější době někteří němečtí filosofové celkem s brilantním úspěchem.

 

Trik 38.

            Pokud pozorujeme, že náš soupeř je rozvážný a my sami pravdu nemáme, pak budeme útočit na jeho osobu, budeme se dopouštět urážek a hrubostí. Opustíme vlastně předmět sporu a libovolně napadneme protivníka osobně. Toto pravidlo je velice oblíbené, protože každý je schopen jeho realizace, a proto je užíváno opravdu velice často